Sanitářka Simona Stojanová

30.10.2024

Za každým úsměvem pacienta jsou stovky lidských srdcí - našich zaměstnanců. My vám postupně některé zajímavé příběhy zprostředkujeme. Zde je první z nich. SIMONA, čerstvá sanitářka na oddělení následné péče v Nemocnici Sokolov, žije podle motta: „Žij každý den naplno, protože nikdy nevíš, kdy bude ten poslední." Její životní cesta je inspirativní a plná odvážných rozhodnutí.

PŘÍBĚH ŽIVOTNÍ ZMĚNY

„Co mě vedlo k tomu pracovat v nemocnici? Již několik let dělám s kamarády Mikuláše a čerta na dětském oddělení a navštěvovali jsme i oddělení následné péče. Úsměv a radost pacientů jsou k nezaplacení. Říkala jsem si, že bych tu chtěla pracovat, ale dlouho jsem neměla odvahu,“ začíná Simona svůj příběh.

Simona je vystudovaná kadeřnice, ale většinu své kariéry strávila ve výrobních závodech. „Poslední práci jsem měla na pozici kontrolora v kabelové montáži. Byla jsem zodpovědná za výrobu a měla pod sebou tým lidí. Po osmi letech jsem cítila, že potřebuji změnu. Moje kamarádka Martina Komárková mi navrhla, zda bych nechtěla pracovat v nemocnici. Tak jsem se chopila příležitosti a řekla si, že za zkoušku nic nedám. Slovo dalo slovo, došla jsem na pohovor a nastoupila na oddělení následné péče. Upřímně, měla jsem strach, říkala jsem si zvládneš to? Máš na to? Budou tě mít rádi?“

„První den byl chaotický, ale měla jsem štěstí na skvělý personál, který mě uklidňoval, že se vše naučím, že to chce klid a pohodu. A měli pravdu. Jsem jim vděčná za jejich přístup. Dnes chodím do práce s chutí a tahle práce mi dává hodně, cítím, že pomáhám, že ten pobyt v nemocnici muže být snesitelnější. A víte co? Úplně stačí se usmát, dotyčného pohladit a den je hnedle lepší.“

OSOBNÍ ZÁJMY A AKTIVITY

Kromě své práce je Simona vášnivou sportovkyní. „Ke karate jsem se dostala náhodou na kurzu sebeobrany pro seniory a ženy. Zalíbilo se mi to a v roce 2018 jsem začala cvičit v klubu ČMGKA Sokolov. Postupně jsem se dostala i k partě dětí, které měly zájem cvičit a ne jen sedět u televize nebo u počítače. Chodí k nám děti od šesti let. Líbí se mi, že spolu s nimi cvičí i rodiče a že jsme jedna velká rodina. Všichni se tam respektují, pomáhají si a když jim něco nejde, tak se to navzájem naučí. Práce s dětmi mě moc nabíjí, stejně jako práce se seniory. Je to vlastně hodně podobné. Ze seniora se nám stává takové malé dítě.“

NADAČNÍ FOND ANDĚLSKÁ KŘÍDLA NADĚJE

Simona je jednou ze zakladatelů Nadačního fondu Andělská křídla naděje. „Začalo to už v roce 2009, kdy jsem pomáhala jednomu postiženému dítku sehnat penízky na léčbu. Snažila jsem se pořádat sbírky. Taky jsem sbírala ta nechvalná, plastová víčka, která jsme nechali recyklovat a získali jsme za to peníze. Bylo to hodně náročné. Sběr jsem si dělala sama a pytle byly opravdu těžké. Když jich bylo dostatek, třeba přes dvě tuny, přijel kamion a vše jsme s kamarády ručně nakládaly.“ V roce 2017 se s kamarády rozhodla založit nadační fond. „Rodiče nám posílají příběhy a žádosti o pomoc. Je to hrozně krásné, když můžete někomu pomoct. Ty částky, které darujeme nejsou závratné, ale i to málo stačí ke štěstí a k vykouzlení úsměvu.“

SPOJENÍ VŠECH AKTIVIT

Simona otevřeně přiznává, že skloubit práci, karate a nadaci je náročné. „Musela jsem si sama sobě říct, co je pro mě na prvním místě. Už teď můžu říct, že na prvním místě je má práce, do které jsem se opravdu zamilovala a konečně jsem se našla. Práce je fyzicky náročná a taky musíte být psychicky v pohodě a v tom mi pomáhá karate. Prostě všechny moje činnosti jsou propojené, pomáhají mi fyzicky i psychicky zvládat náročné dny.“

ZÁVĚREM

Simona má pro ty, kteří zvažují práci v nemocnici, jasný vzkaz: „Nebojte se a jděte do toho. Pokud máte chuť pomáhat druhým a být pozitivní, jste na správném místě. Pracují tu lidé, kteří vám ukáží cestu a pomohou vám, aby jste se tu cítili dobře a stejně jako já se do práce těšili.“