Studium a začátky

Moje rozhodnutí studovat medicínu bylo tak trochu spontánní. Na začátku posledního ročníku gymnázia jsem si na poslední chvíli změnil profilové předměty a místo humanitního směru jsem se rozhodl pro medicínu. Ortopedii jsem si vybral až během studií, což bylo ovlivněno mým sportovním zázemím.

V roce 2012 jsem nastoupil na 3.  lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a studium jsem ukončil v roce 2018. V průběhu studií jsem se hodně věnoval anatomii a učil jako lektor pro bakalářské obory + lektor pitevních cvičení pro mediky. Také jsem se zapojil do studentské vědecké aktivity na téma zlomeniny pánve a acetabula, což je nyní i moje téma postgraduálního studia. Dále ve spolupráci s Ortopedicko-traumatologickou klinikou Fakultní nemocnice Královské Vinohrady jsme vytvořili videoknihovnu nejčastějších ortopedicko-traumatologických výkonů, ze které se později stal jeden z možný volitelných kurzů nejen pro naši fakultu, ale i pro další vybrané fakulty Univerzity Karlovy. V letech 2014–2018 jsem byl senátorem univerzitního senátu Univerzity Karlovy jako studentský zástupce za 3. lékařskou fakultu a měl jsem možnost nahlídnout do zákulisí fungovaní univerzity, což byla úžasná zkušenost. Po ukončení studia jsem pracoval na ortopedicko-traumatologické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Po necelém roce jsem zahájil Ph.D. studium se zaměřením na zlomeniny pánve a acetabula. Mezi lety 2019 až 2021 jsem pracoval v Německu jako Assistenzartz v oboru ortopedie a traumatologie v Bavorsku. Jednalo se o velmi cennou a obohacující zkušenost.

Příchod do Sokolova

V Německu jsem se toho naučil opravdu hodně, ale problematické bylo, že neatestované lékaře, natož zahraniční lékaře, nechávají jen minoritně operovat. A jelikož jsem již toužil začít operovat, jak se na ortopeda sluší a patří, začal jsem se rozhlížet, kam dál.

V březnu 2021 jsem zkontaktoval pana primáře MUDr. Filipa Veselého, Ph.D., který mi slíbil, že mě operativu naučí, a tak jsem přijal místo na ortopedickém oddělení Nemocnice Sokolov. Pan primář svůj slib splnil a já mám tak možnost operovat jako hlavní operatér pod dozorem pana primáře anebo jiného již atestovaného kolegy. A nejedná se jenom o „malé operace“ jako například artroskopie, operace karpálních tunelů atd., ale i o „velké operace, “ jako je endoprotetika velkých kloubů. Práce zde mi také umožňuje realizovat své nápady a projekty, což je pro mě velkou motivací.

Radiosynoviortéza (RSO)

Velmi si vážím toho, že mi jak můj primář, jeho zástupce a moji kolegové, tak vedení nemocnice umožňují dále rozvíjet své schopnosti a že mi umožnili např. absolvovat stáž v Německu, kde jsem se intenzivně věnoval studiu a praktickému tréninku radionuklidové synovektomie kloubů všech velikostí, což je efektivní lokální léčba chronického neinfekčního zánětlivého onemocnění kloubů pomocí radionuklidů. Tato metoda je vhodná jak pro velké klouby (kolena, kyčle), střední klouby (ramena, lokty), tak nejmenší klouby (nejčastěji drobné klouby na rukou a nohou). Tato metoda je v České republice na rozdíl od Německa zatím málo rozšířená, ale přináší značné benefity pro pacienty revmatologické, ortopedické i hematologické. Věnuji se intenzivně její popularizaci a dalšímu rozvoji.

Život před medicínou

Sport mě provázel od raného věku. Ke vzpírání jsem se dostal náhodou díky kamarádovi, který se této disciplíně věnoval. To mi bylo 11 let. A i když mi můj rychlý růst (dnes mám 2 metry) ztěžoval dosažení vrcholových výsledků, přesto jsem závodil za Armádní sportovní klub Dukla Trenčín a získal několik medailí.

Paralelně se vzpíráním jsem se ve 13 letech začal věnoval i Jiu-Jitsu , které bylo ve stejném sportovním komplexu, takže jsem po ukončení vzpěračských tréninků jen přešel na žíněnku do zápasnícké  haly. Postupně jsem se věnoval jak tradičnímu japonskému, tak i brazilskému Jiu-Jitsu a soutěžil na různých úrovních v rámci Slovenské a České republiky.

Kamarádi soutěží dál, ale já jsem po odchodu na medicínu již neměl na pravidelné tréninky dost času. Kontakty však udržujeme stále a mnoho mých sportovních kolegů jsou dnes mými pacienty. Tak se například nedávno stalo, že jsem v Sokolově operoval moji starou známou, bývalou mistryni světa v kickboxu.

Všechno ale mohlo být jinak

A to se ze mě ortoped nikdy nemusel stát. Můj otec pracoval nejdříve jako lodník a nakonec jako kapitán na nákladních lodích. A tak jsem na lodích trávil mnoho času i já, a když jsem byl o něco starší, začal jsem si tím i přivydělávat. Poprvé jsem se plavil jako pomocný lodník na Dunaji v 15 letech. Typ lodě, na které jsem se nejčastěji plavil, byl tlačno-tažný remorkér, který plul téměř po celé Dunaji.

Byla to náročná a nebezpečná práce. Očekávalo se, že budeme pracovat za jakéhokoliv počasí, bylo jedno, jestli prší, mrzne nebo je bouřka. Spousta lodníků přišla při práci o prst, prsty nebo dokonce celé ruce. I já jsem o ty svoje dvakrát téměř přišel, když jsem ocelovým lanem přivazoval naloženou nákladní sekci k lodi. Kdybych se tehdy nedal na medicínu, asi by takhle vypadal můj život až dodnes. Teď už se plavím pouze jako pasažér.