Jste primářem na oddělení následné rehabilitační péče, ale pracujete i s pacienty na oddělení následné intenzivní péče (NIP). Jaké jsou hlavní rozdíly mezi rehabilitací na běžném oddělení a na oddělení následné intenzivní péče?

Rozdílů je mnoho. Na běžném rehabilitačním oddělení se často setkáváme s pacienty, kteří jsou samostatně mobilní. Tito pacienti potřebují rehabilitaci, aby rozhýbali klouby, posílili svaly a zlepšili svou celkovou kondici.

Na oddělení NIP je většina pacientů imobilních, potřebující náročnější ošetřovatelskou péči. Navíc jsou často limitovaní v samostatném pohybu různými invazivními vstupy (centrální i periferní žilní katetry, tracheostomie při připojení k ventilátoru, nasogastrická sonda či PEG k výživě, atp).

S jakými specifickými výzvami se setkáváte při práci s pacienty, kteří jsou napojeni na ventilátor?

Největší výzvou u těchto pacientů je nutnost zachování dostatečného přísunu kyslíku do organismu.

Důvodů k umělé plicní ventilaci je mnoho, řada pacientů by byla po určité době schopna samostatného pohybu, ale vzhledem k nedostatečnému okysličení krve je odkázána na umělou plicní ventilaci či jiný přístroj i při zachovaném vědomí a pohyblivosti.

Jak probíhá proces cvičení u pacientů na ventilátoru a jaké jsou možnosti pro jejich rehabilitaci?

Proces cvičení je variabilní a zcela individuální s ohledem na aktuální stav pacienta. Zahrnuje respirační cvičení na lůžku, polohování kloubů, protahování svalů, které se zkracují, a posilování těch, které oslabují. Postupně se pracuje na vertikalizaci – otáčení, posazování, postavování a chůze. Jedním z cílů je i příprava na pozvolné odpojování pacienta od umělé plicní ventilace.

Jaká je vaše role při rozhodování o postupném odpojování pacientů z ventilátoru?

Odpojování pacientů od ventilátorů je v rukou ošetřujících lékařů na oddělení následné intenzivní péče. Ventilační režim a postupný weaning (tzn. odvykání pacienta od umělé plicní ventilace a přechod na ventilaci spontánní) určují anesteziologové dle stavu pacienta a rehabilitační péče pak plynule navazuje na aktuální stav pacienta.

Jaké typy cvičení a fyzické terapie jsou nejvhodnější pro pacienty v následné intenzivní péči?

Klíčové je správně odhadnout, co je pro každého pacienta to nejlepší v daný moment. Ve zkratce lze říct všechny, které jim neublíží a budou zlepšovat jejich klinický stav.

Jak hodnotíte pokrok pacientů a co považujete za úspěšnou rehabilitaci v tomto specifickém prostředí?

Největší úspěch pro nás i pro pacienta je návrat do domácího prostředí. Ne všichni toho dosáhnou, ale to neznamená, že by rehabilitace nebyla úspěšná. Velkou roli zde hraje i psychika a motivace pacienta po dalším úspěchu.

Jakým způsobem spolupracujete s ostatními specialisty na oddělení, jako jsou fyzioterapeuti, ergoterapeuti nebo logopedi?

V rámci celkového procesu je nutná účast a vzájemná spolupráce všech, kteří se na léčbě pacientů podílejí.

Jedná se o lékaře se specializací intenzivní medicíny, neurologie, rehabilitační medicíny, někdy i ortopedie, střední a nižší zdravotnický personál (všeobecné sestry, ošetřovatelé, sanitáři), fyzioterapeuti, ergoterapeuti, logopedi a pokud to jde i psychologové.

Co považujete za nejnáročnější aspekt vaší práce na oddělení následné intenzivní péče?

Správně pochopit a následně se snažit naplnit přání pacientů a pomoci jim ke zlepšení jejich stavu.