
Ortopedie kliniky Vršovická zdravotní je jedno z nejmodernějších pracovišť v Evropě, které jako jedno z mála v ČR nabízí komplexní operační všech velkých kloubů. Letos slaví oddělení 6. výročí a jako posila sem nastoupila mladá lékařka MUDr. Markéta Polachová. Zajímá vás, proč jí okolí ortopedii rozmlouvalo a na jakou operaci se nejvíce těší?
Úplně nová tu už nejsem. Zrovna minulý týden jsem si uvědomila, že je to ¾ roku, co zde pracuji. Uteklo to opravdu rychle a stále se každý den do práce těším.
Ortopedii mi všichni rozmlouvali, že se pro ženu nehodí, a tak jsem hned po medicíně nastoupila na oční kliniku v Praze. Od začátku jsem ale cítila, že to není úplně ono. Proto jsem se začala poohlížet po volných místech na ortopedických pracovištích v Praze a okolí. Na VZ se mi líbilo, že tu jsou specialisté nejen na endoprotetiku, a artroskopii, ale také na ortopedickou operativu ruky a nohy a záchovné operace kyčlí. Po doporučení od několika kolegů a absolvování příjemného pohovoru jsem se rozhodla místo ve VZ přijmout.
Mile mě překvapilo, že společnost pravidelně pořádá teambuildingy pro všechny zaměstnance. Díky nim a dalším společným akcím máme v práci dobrý kolektiv a příjemnou atmosféru.
Během školy jsem přes 4 roky pracovala pro lékařského ředitele a ortopeda MUDr. Jiřího Váchala. Ortopedii jsem tak poznala z ekonomické a manažerské stránky. O prázdninách jsem pak pracovala i u něj na klinice, kde jsem se dostala na operační sál a do ambulance. Vždy jsem ráda sportovala a zajímala se o fyzioterapii a biomechaniku pohybu. Už jako malá jsem si hrála se stavebnicí Merkur a trávila hodiny kutilstvím s otcem v dílně. Dlouho jsem věděla, že chci dělat chirurgický obor, ale o ortopedii jsem začala vážněji přemýšlet až během 6. ročníku studia.
Ráda asistuji u všech operací a pokaždé se naučím něco nového. Kdybych měla ale konkrétně jmenovat, tak se mi moc líbí implantace endoprotéz kolene, artroskopie kolena a ramena. A pak samozřejmě všechny, které již mohu operovat já.
Před každým výkonem si prohlížíme RTG snímky pacienta, popřípadě znovu jeho anamnézu a v mysli si procházím postup operace. Na operačním sále mám ráda puštěnou hudbu a všudypřítomný humor, který u ortopedů bývá trochu specifický. Konkrétní rituál jsem si zatím ale nevytvořila.
Pan primář mě od začátku vypisoval k asistenci na operační sál a snažil se, abych co nejdříve viděla celé spektrum výkonů, které u nás provádíme. Na našem pracovišti děláme jen výjimečně traumatologickou operativu, takže na tu se těším během stáží, které mě čekají v rámci předatestačního vzdělávání.
Myslím, že operační sály jsou u nás na velmi vysoké úrovni, ne-li jedny z nejlepších, hlavně co se týká bezpečnosti stran infekčních komplikací. Do budoucna bychom měli mít druhý RTG, což bude velmi přínosné při současném provozu a potřebě na obou sálech. Osobně mi tu zde nic nechybí.
Všichni jsou velmi šikovní operatéři a profesionálové. Jsem ráda, že mě mezi sebe přijali, mají chuť se mi věnovat a učit mě, což není vůbec samozřejmost. Pro ženu v typicky mužském oboru už vůbec ne.
Zatím je pro mě nejdůležitější fáze diagnostiky a následné terapie, ať už konzervativní nebo operační. S pacienty se pak již většinou bohužel nepotkám a zprávy o nich mám jen od kolegů. Těším se, až budu mít své ambulantní hodiny a s pacienty si projdu celou cestu od první návštěvy až po kontrolu, na které bude pacient spokojený.
Nejraději relaxuji aktivně. Ráda jezdím na kole, na inline bruslích, běhám, lyžuji a pravidelně chodím na silové kruhové tréninky. Letošní dovolenou jsem strávila chozením po Alpách s krosnou na zádech. Také jsem se nedávno začala učit latinskoamerické tance.