Máte za sebou 53 let úspěšné ortopedické kariéry. Jak jste se k tomuto oboru dostal?

Můj o 15 let starší bratr byl zubař a díky němu jsem ke zdravotnictví „přičichnul“. To asi ovlivnilo mou volbu školy.  Když jsem po škole nastoupil na kliniku (v roce 1971), byla ortopedie ještě v rámci chirurgie a já byl dost zručný, tak jsem zvolil ortopedii. Ortopedie je hodně technický obor. Je k němu potřeba manuální zručnost.

A předpokládám, že vás tato profese nepřestala bavit ani po tolika letech. Vždy jste k vidění s úsměvem na tváři, znamená to, že chodíte do práce rád?

Ano, jinak bych nevstával každý den v 5:30, abych přišel včas. Ortopedie mě pořád baví, i když musím přiznat, že i vzhledem k mému věku, trochu zmáhá.  Je to náročná práce.

A náročná spíše fyzicky nebo psychicky?

Vlastně obojí. Zejména pokud jde o revize (nový operační výkon na kloubu s předchozí náhradou), kterých naštěstí moc není, nebo složitější zákroky.

O složitých operacích člověk před usnutím přemýšlí, jak to udělat co nejlépe, a to psychicky zatěžuje. Na jednu stranu jde o velkou zodpovědnost, aby vše dobře dopadlo, na druhou stranu je to výzva, a to mám vysloveně rád. Dříve jsem do všeho šel s větší vervou, dnes už jsou tam trochu i obavy. Ale pořád mě to velmi baví a s kolegy máme dohodu, že když už jim budu připadat zralý na důchod, řeknou mi. Zatím nic neřekli.

Jak se váš obor posunul během vaší padesátileté praxe?

Výrazně.  Jsou to technologie, a především nové materiály, které umožnily operativu takovou, jakou jí známe dnes. Když jsem v roce 1974 přišel na kliniku, měla náhrada kyčelního kloubu mnohem menší životnost a neexistovala záruka, že implantát vydrží. Dnes se operují lidé o 20 i 30 let mladší, neboť se již ví, že implantát vydrží dostatečně dlouho. Pokud by se tehdy operoval čtyřicetiletý pacient, musel by se několikrát reoperovat. A třeba kolena se v té době téměř nenahrazovala.

Implantáty, které máme k dispozici dnes, vydrží 20 až 30 let. Neustále se vyvíjí i operační technika. Máme tu například přední přístup. Je velká škoda, že jinde v Čechách se stále bohužel používá anterolaterální neboli boční přistup. Přední přístup je mnohem šetrnější, neboť se při něm nepoškodí svalové úpony a rehabilitace je snazší a rychlejší. 

Jakou roli hrají technologie v současné ortopedické praxi ve srovnání s dobou, kdy jste začínal?  A která inovace vám přijde nejpřínosnější?

Inovace se velmi promítají do materiálů implantátů a způsobu fixace. V dnešní době máme  mnohem kvalitnější a funkčnější materiály a efektivnější způsoby, jak protézy fixovat. Dříve byly jen cementované protézy, kdy se protéza ke kosti fixovala pomocí cementu. Dnes jsou necementované a díky tomu nemáme problémy s reoperacemi.

V oblasti kolene máme od letošního roku robotického asistenta ROSU. Robot ROSA je napojen na navigaci, která operaci urychlí a zpřesní. Základem ovšem stále zůstává zručnost a šikovnost operatéra. A díky artroskopii, což je miniinvazivní technika, je celý přístup ke koleni mnohem šetrnější než dříve.

Změnil se během vaší kariéry nějak přístup k rehabilitaci?

Dnes je velká snaha vrátit pacienta co nejrychleji zpět do jeho běžného života. Přístup k rehabilitaci je daleko aktivnější a klade se na ni větší důraz. I u nás máme mnoho odborníků, kteří se rehabilitaci věnují.

Chodí si k vám vaši začínající kolegové často pro radu? A je takováto kooperace na sálech běžná?

Ano, chodí. Není to až tak často, ale pokud mají pochybnosti, obrátí se na nás, starší kolegy. Já mám v sobě i po těch letech stále pokoru a jsem trochu pochybovačný. Jako chirurg se člověk musí samozřejmě umět rozhodnout, ale od přírody o věcech hodně přemýšlím, a pokud se jedná o zapeklitý případ, mám tendenci zvažovat různé možnosti. Občas se stane, že je někdo vedle na sále a když se vám něco nezdá jdete to probrat s kolegou. Je u nás tedy běžné, že se mezi sebou radíme a ani naši mladí lékaři se nebojí zeptat. Může se i stát, že si kolegu necháme zavolat pro konzultaci na sále.

Jaké problémy nebo situace zvládají zkušení ortopedi lépe či snáze než začínající kolegové?

Ano, jsou takové situace. Zkušený ortoped má věci, jak se říká, lépe v ruce, a operační čas může být kratší. To se týká operativy. Ambulantní péče je hodně o schopnosti komunikovat s pacienty. A právě zkušenosti mohou být v indikaci výhodou oproti tomu, když se například mladý kolega s něčím setká úplně poprvé. Od toho tam ale koneckonců zkušenější kolegové jsou, aby v takovou chvíli poradili.