Jste ve Vršovicích nová, jak se vám tam zatím líbí?

Úplně nová tu už nejsem. Zrovna minulý týden jsem si uvědomila, že je to ¾ roku, co zde pracuji. Uteklo to opravdu rychle a stále se každý den do práce těším.

Co Vás do Vršovické zdravotní přivedlo?

Ortopedii mi všichni rozmlouvali, že se pro ženu nehodí, a tak jsem hned po medicíně nastoupila na oční kliniku v Praze. Od začátku jsem ale cítila, že to není úplně ono. Proto jsem se začala poohlížet po volných místech na ortopedických pracovištích v Praze a okolí. Na VZ se mi líbilo, že tu jsou specialisté nejen na endoprotetiku, a artroskopii, ale také na ortopedickou operativu ruky a nohy a záchovné operace kyčlí. Po doporučení od několika kolegů a absolvování příjemného pohovoru jsem se rozhodla místo ve VZ přijmout.

Překvapilo Vás na tomto ortopedickém pracovišti něco?

Mile mě překvapilo, že společnost pravidelně pořádá teambuildingy pro všechny zaměstnance. Díky nim a dalším společným akcím máme v práci dobrý kolektiv a příjemnou atmosféru.

Jak dlouho se již ortopedii věnujete? Čím Vás tento obor lákal?

Během školy jsem přes 4 roky pracovala pro lékařského ředitele a ortopeda MUDr. Jiřího Váchala. Ortopedii jsem tak poznala z ekonomické a manažerské stránky. O prázdninách jsem pak pracovala i u něj na klinice, kde jsem se dostala na operační sál a do ambulance. Vždy jsem ráda sportovala a zajímala se o fyzioterapii a biomechaniku pohybu. Už jako malá jsem si hrála se stavebnicí Merkur a trávila hodiny kutilstvím s otcem v dílně. Dlouho jsem věděla, že chci dělat chirurgický obor, ale o ortopedii jsem začala vážněji přemýšlet až během 6. ročníku studia.

Máte nějakou svou oblíbenou operaci?

Ráda asistuji u všech operací a pokaždé se naučím něco nového. Kdybych měla ale konkrétně jmenovat, tak se mi moc líbí implantace endoprotéz kolene, artroskopie kolena a ramena. A pak samozřejmě všechny, které již mohu operovat já.

Je nějaký rituál, díky kterému se koncentrujete před výkonem?

Před každým výkonem si prohlížíme RTG snímky pacienta, popřípadě znovu jeho anamnézu a v mysli si procházím postup operace. Na operačním sále mám ráda puštěnou hudbu a všudypřítomný humor, který u ortopedů bývá trochu specifický. Konkrétní rituál jsem si zatím ale nevytvořila.

Je nějaká operace nebo zákrok, na kterou se v budoucnu obzvláště těšíte, ale zatím jste se k ní nedostala?

Pan primář mě od začátku vypisoval k asistenci na operační sál a snažil se, abych co nejdříve viděla celé spektrum výkonů, které u nás provádíme. Na našem pracovišti děláme jen výjimečně traumatologickou operativu, takže na tu se těším během stáží, které mě čekají v rámci předatestačního vzdělávání.

Jak byste zhodnotila vybavenost operačních sálů ve Vršovické zdravotní, chybí Vám zde něco?

Myslím, že operační sály jsou u nás na velmi vysoké úrovni, ne-li jedny z nejlepších, hlavně co se týká bezpečnosti stran infekčních komplikací. Do budoucna bychom měli mít druhý RTG, což bude velmi přínosné při současném provozu a potřebě na obou sálech. Osobně mi tu zde nic nechybí.

A jací jsou Vaši kolegové?

Všichni jsou velmi šikovní operatéři a profesionálové. Jsem ráda, že mě mezi sebe přijali, mají chuť se mi věnovat a učit mě, což není vůbec samozřejmost. Pro ženu v typicky mužském oboru už vůbec ne.

Jaký okamžik v procesu léčení pacienta máte nejraději?

Zatím je pro mě nejdůležitější fáze diagnostiky a následné terapie, ať už konzervativní nebo operační. S pacienty se pak již většinou bohužel nepotkám a zprávy o nich mám jen od kolegů. Těším se, až budu mít své ambulantní hodiny a s pacienty si projdu celou cestu od první návštěvy až po kontrolu, na které bude pacient spokojený.

Jak ráda relaxujete?

Nejraději relaxuji aktivně. Ráda jezdím na kole, na inline bruslích, běhám, lyžuji a pravidelně chodím na silové kruhové tréninky. Letošní dovolenou jsem strávila chozením po Alpách s krosnou na zádech. Také jsem se nedávno začala učit latinskoamerické tance.