Ty hledají klidné a přátelské prostředí pro příchod svého dítěte na svět. Díky individuálnímu přístupu a možnosti rodit podle vlastních představ si získává důvěru žen z celého regionu. Lékařka nám prozradila co činí sokolovskou porodnici tak výjimečnou a prozradila i něco málo ze svého soukromého života.
Máte děti? Kde jste rodila?
Ano mám tři děti. Všechny jsem rodila ještě v porodnici v Ostrově, kde jsem začínala jako lékařka. Všechny porody jsem měla krásné, aspoň z mých vzpomínek. A k tomu, abych zvládla porodit moje děti, mi pomohla i praxe. Viděla jsem, jak ty ženy jsou úžasné, jak to zvládají, jak prostě je v nich ta síla překonat všechno, co je u porodu nepříjemné. Všechno co bolí, všechno co vlastně i psychicky tam ta žena musí zvládnout. A myslím si, že i to, že jsem zhruba pět let před prvním porodem pracovala jako porodník, tak mi pomohlo zvládnout ten můj první porod. Věděla jsem, do čeho jdu a věděla jsem, že fakt to ženské tělo je skvělé, že to zvládne.
Jste zastáncem domácích porodů?
Já osobně nemůžu říct, že bych byla či nebyla zastáncem domácích porodů. Rodit doma je podle mě na rozhodnutí každé ženy. U porodu doma je důležité, aby si ta žena uvědomila, že nese opravdu velkou odpovědnost, protože v průběhu porodního procesu, i když se do toho porodu vůbec nezasahuje, mohou nastat nějaké akutní situace, které je potřeba řešit. Takže můžu říct, že já jsem radši, když ženy, i když mají opravdu specifické porodní přání a chtějí si rodit ve své režii, aby šly do porodnice a my se jim snažíme ve všem vyjít co nejvíc vstříc. Máme alespoň nějaký pocit bezpečí, že když by se cokoliv dělo, tak jsme v porodnici. Pořád tu máme zdravotnický tým a můžeme pomoct zasáhnout, zachránit.
Jaký máte tým a co vše musíte zvládat?
Tým je skvělý. Jednak jsme mladý tým, který si rozumí. Máme stejnou ideu a zatím to týmově zvládáme krásně. Mladí lékaři se tady hodně naučí, protože se dostanou úplně ke všemu, ať už na porodnici, nebo na operačním sále. Tím, že nás není tady tolik a není přetlak. Děláme jakési rotace. Střídáme se, aby se každý dostal ke všemu, což je důležité proto, aby člověk nevyhořel na porodnici. Ona to je totiž celkem psychicky náročná práce, protože s tou ženou musíte určitým způsobem komunikovat, musíte ji motivovat, aby opravdu byla silná, aby to zvládla. Kdyby byl člověk jenom na porodnici jako lékař, tak si myslím, že časem vyhoří. Ale tím, že se střídáme, že máme ambulanci, máme těhotenské poradny, máme oddělení, máme malé výkony, velké operační výkony, tak vlastně k tomu vyhoření u nás nedojde.
Kdy jste poprvé pocítila touhu stát se lékařem. Inspiroval vás někdo třeba v rodině?
Ne, já nejsem z lékařské rodiny. Přemýšlela jsem o různých různých profesních možnostech, třeba i o službě u jízdní policie. A jednou z nich tehdy byla medicína, pro kterou jsem se nakonec rozhodla. A původně jsem vůbec nechtěla být gynekolog porodník, ale tak nějak se mé cesty k tomu postupně dopracovaly. Bylo to někdy na střední škole. Já se přiznám, že úplně nějaký „aha“ moment nemám, ale vybírala jsem si, co bude asi do budoucna v rámci nějakého kariérního růstu nejlepší. Na začátku jsem chtěla být například soudní patolog. Tomu jsem se trošku vzdálila. Mě hlavně baví porodní stránka a těhotenství. I u nás v rodině kolovaly hororové příběhy z porodů z dob třeba mojí babičky, maminky a já jsem si řekla, že určitě to může jít udělat nějak jinak. A už vlastně v rámci studia medicíny jsem začala chodit do služeb nemocnice Na Bulovce a tak nějak jsem už chtěla vidět, jak to vypadá na porodnici, jak to probíhá. A proto jsem nešla do fakultní nemocnice, ale šla jsem do malé nemocnice v Ostrově, kde jsem začínala. Věděla jsem, že cestou fakultní nemocnice a opravdu takového toho velkého množství žen na jednu směnu, tou se vydat nechci. Chtěla jsem něco menšího, kde se těm ženám můžeme více věnovat.
Co je podle vás největší fámou v oblasti porodnictví?
No, myslím si, že asi největší fáma, se kterou opravdu teď ženy chodí je, že my chceme zasahovat do porodu, protože za to máme větší úhrady od pojišťovny. Proto se prý snažíme jim do porodu nějakým způsobem vstupovat. A ono to není pravda.
Jak se vaše profese změnila od doby, kdy jste začínala?
Když jsem nastupovala, tak opravdu nebyla možnost, aby si ženy mohly donést nějaké porodní přání. Neuměli jsme s tím pracovat. Víceméně většina porodů byla opravdu lékařsky vedená. A postupem času jsme i my, mladí lékaři, zjistili, že se nemusíme do porodu angažovat, nemusíme do něho vstupovat. Spíše je lepší, když to jakoby zpovzdálí jenom sledujeme, jak to probíhá a necháváme ženu rodit samotnou. Respektive ne úplně samotnou, ale nezasahujeme do toho, co její tělo dělá. No a samozřejmě na začátku, když jsem začínala, tak byla taková ta klasická porodní poloha vleže. Postupem času jsme zjistili, že to úplně není to pravé ořechové a že je mnohem lepší i pro ženy i pro nás lékaře, když si ta žena sama vybere polohu. To byl asi takový největší zvrat. No a takové věci jako bylinná napářka před porodem, porod do vody nebo nějaké aromaterapie. O tom jsme, když jsme začínali, vůbec ani neslyšeli, natož abychom to v porodnici prováděli. A teď je to pro nás naprostý standard. Nebo nějaké polohování miminka pomocí šátku. Je to úplně úžasná věc, kterou kdybych sama na tom kurzu nezažila, tak snad bych ani nevěřila, že je možné pomáhat miminku v rotaci jenom pomocí jemné masáže šátkem. Samozřejmost je dnes také, že může být otec u porodu. A dneska tady v Sokolově už může být otec i u císařského řezu, vlastně po celou dobu.
Zvládne otec císařský řez své partnerky?
Myslím si, že pro ty rodiče i tenhle první moment je strašně důležitý. Když to není akutní císařský řez, ale třeba z nějakého důvodu plánovaný a můžou si to prožít takhle spolu a mají z toho fotečku jak tam s miminkem spolu všichni pláčou, tak si myslím, že je to pro ně velmi, velmi silný zážitek na celý život. Ta žena toho potom nemusí úplně litovat, protože hodně žen lituje, že nemohli třeba rodit vaginálně a chtěli si to zažít a nemohli, neměli tu šanci. Tak takhle aspoň mají silný zážitek společný s partnerem, že tam byli spolu, hnedka viděli miminko, hned si ho mohli políbit.
Co je podle vás nejdůležitější vlastnost dobrého lékaře?
Naslouchat, odhodit své ego. Protože často, opravdu i my musíme jít za nějakou svoji komfortní zónu. A je velmi důležité nenechat se po tom svést nějakým třeba strachem a nechat vlastně prostor i té rodičce. Když se tedy bavíme o té porodnici.
Čím je sokolovská porodnice výjimečná?
Sokolovská porodnice nabízí nejen moderní péči, ale také respektuje přání rodiček, což ji činí výjimečnou. Už mnoho let se snažíme o to, aby porodní proces probíhal v režii ženy. Důvěřujeme jejímu tělu. Snažíme se, co nejméně do porodního procesu zasahovat, a právě proto nás ženy vyhledávají. Je zde klidné, příjemné prostředí. Jsme taková porodnice rodinného typu, kde nemáme nějaký velký nátřesk, kde by o ženu neměl kdo pečovat. Většinou jedna rodička má svojí porodní asistentku, která ji provádí celým porodem. V době sociálních sítí si v různých facebookových skupinách ženy píšou své zkušenosti. Poté vyhledávají právě porodnice, kde jim bude umožněno porodit ve vlastní režii i podle představy, kterou mají. Sepíší si porodní plány, se kterými my potom umíme pracovat. A myslím si, že tady v kraji s těmi ženami pracujeme v tomto ohledu nejlépe.
Co obnáší porodní plán a do čeho všeho může rodička zdravotníkům vstupovat?
Většina žen má porodní plány napsané hlavně podle zkušeností jiných rodiček nebo právě ze sociálních sítí. Chtějí, aby měly klid, aby nebyly neustále vyrušování personálem, častým pobytem například uklízeček na pokoji a podobně. Chtějí rodit v doprovodu buď partnera nebo nějaké jiné doprovázející osoby. Často to jsou duly, tedy ženy, které chodí k porodům rodičku podpořit. Chtějí, aby do porodu bylo co nejméně zasahováno, ideálně vůbec. Dále se hrozně moc žen bojí zákroků, jako je například preventivní nástřih a dávají si hodně do plánu, že si ho nepřejí. Na tom je naše porodnice úplně skvěle, protože my nemáme ani čtyři procenta nástřihů za rok. No a samozřejmě potom mají přání ohledně péče o miminko. Chtějí, aby miminko po porodu měli hned u sebe na hrudníku. To je takzvaný bonding. Chtějí si vlastně už začít užívat rodinnou pohodu hned po porodu. Jde o proces, kdy se bezprostředně po porodu utváří vztah mezi matkou a miminkem.
Jak je to po porodu se soukromím, rodinou, co nemocniční strava?
Na porodnici to máme pěkné už dlouhodobě. Na šestinedělí se snažíme stále něco vylepšovat. Oblíbený je rodinný pokoj, kde může být žena po porodu i se svým starším dítětem. A potom jsou klasické standardní pokoje. Tam je žena sama po porodu, a má zde možnost mít vždy s sebou doprovod, který zde může i spát. Všechny pokoje jsme snažili uzpůsobit tak, aby spolu mohla rodina zůstat hned po porodu. Doprovod platí svůj pobyt, pokud tam chce zůstávat přes noc. Rodička neplatí nic. Co se týká stravy, velmi oblíbené jsou snídaně formou rautu, takže tam si rodičky mohou vybírat podle chuti. Celý den mají k dispozici jogurty, mléčné výrobky, ovoce. Oběd si můžou vybrat z několika jídel, které nabízí naše jídelna. No, a k večeři dostávají potom takzvanou stravu kojící matky. Ale samozřejmě, když by měli chuť ještě na něco jiného, tak je jim neustále k dispozici lednička. Jdou si do jídelny, co mají přímo na oddělení, a tam si vybírají, co chtějí. Mohou si to odnést i na pokoj nebo si to dají v samotné jídelně. Standardně u nás ženy zůstávají po porodu v průměru tři dny. Samozřejmě pokud žena chce využít možnost odejít dříve, to se jmenuje ambulantní porod, tak s tím tady vůbec nemáme problém. Pokud proběhlo všechno u porodu v pořádku, nebyla žádná komplikace a miminko je v pořádku.
Vraťme se k nadstandardům. Co vše si může rodička připlatit?
My víceméně máme téměř vše zdarma. Myslím si, že v tom jsme výjimečná porodnice. Funguje zde například bylinková napářka, kterou mají ženy v průběhu porodu zdarma. Dále aromaterapie nebo použití rajského plynu. Jde o inhalační anestetikum, které tlumí porodní bolesti. Ten mají také zdarma, a plus ještě mnoho dalších věcí, jako naše porodní asistentky, které jsou školené v použití šátku, kterým se může žena masírovat nebo pomáhat miminku k rotaci. Jediná asi věc nadstandardní, co si tady můžou zaplatit je vložka do porodního bazénku, která je jednorázová a musí mít každá žena svoji. Ale jinak porod do vody zpoplatněn jako takový není. Ten nabízíme jako jediná porodnice v kraji. Ženy si u nás můžou vybírat i polohu, v jaké by chtěly rodit, takže se nerodí jen klasicky na zádech. Polohu si vybírají podle toho, co jim je příjemné.
Jakou věc byste změnila na českém porodnictví?
Dala bych větší kompetence a prostor porodním asistentkám, aby opravdu ve většině porodnic fyziologické, tedy normální, nekomplikované porody mohly odvést čistě porodní asistentky od začátku do konce. Ne že bychom, my lékaři, nechtěli chodit k porodům, to vůbec ne. Ale porodní asistentka je tam s rodinou po celou dobu, vybuduje si s ní nějaký vztah, nějakou důvěru. Takže by bylo úplně ideální, aby byli spolu vlastně od začátku do konce.
